V posledním měsíci jsem přečetla dvě knihy, které měly co dočinění s cestou. První byla Anna a Vlaštovčí muž a potom Pěšky Mezi Budhisty a komunisty.
Anna a Vlaštovčí muž spolu putovali Polskem a Německem, aby se schovali před válkou. Ládík prošel Nepál a Čínu, protože tam nikdy předtím nebyl. Která kniha mě bavila víc? Let´s find out.
Anna a Vlaštovčí muž (napsal Gavriel Savit). Bylo to o putování krajinou nebo o putování k sobě samému? Odpověď bude asi pro každého čtenáře jiná...
Anna jednoho dne zůstala na hlídání u lékárníka Herr Fuchsmana. Má se o ni postarat, dokud se její tatínek, univerzitní profesor nevrátí. Jenže už je večer a tatínek nepřichází. Herr Fuchsman je nervozní a nakonec dovede Annu domů. Anna však nemá klíče, tak čeká venku. Vrací se před lékárnu a tam se poprvé setká s Vlaštovčím mužem.
Vydávají se spolu na cestu, která zdárně nemá žádný cíl. Vlaštovčí muž chrání Annu před 2. světovou válkou jak svými příběhy, tak svým svérázným stylem života. S cizinci mluví "cestovštinou", nechá kolemjdoucí, aby jej oslovili jako první a on věděl, jakým jazykem jim odpovědět. Kromě vlaštovčího jazyka nebo cestovštiny totiž mluví i spoustou světových jazyků.
Cestují ve dvojici, na malý moment se k nim přidává reb Hiršl (muž, který políbil svou pušku), se kterým to však dopadne neslavně. Kniha nenápadně líčí krutost války, zatímco Anna pomalu dospívá. V jednu chvíli se role obrátí a Anna dává pozor na záhadného Vlaštovčího muže, stará se o něj ve chvílích, kdy jej ovládají jeho vnitřní posuny.
Dojdou nakonec do cíle? Má jejich cesta vůbec cíl? Proč Vlaštovčí muž dopustil, aby se k němu Anna přidala? Milion otázek. Některé odpovědi v knize najdete, některé je třeba si domyslet.
"Tvůj otec si pro tebe nepřišel," řekl dlouhán, "poněvadž ho někdo našel."
Anna jednoho dne zůstala na hlídání u lékárníka Herr Fuchsmana. Má se o ni postarat, dokud se její tatínek, univerzitní profesor nevrátí. Jenže už je večer a tatínek nepřichází. Herr Fuchsman je nervozní a nakonec dovede Annu domů. Anna však nemá klíče, tak čeká venku. Vrací se před lékárnu a tam se poprvé setká s Vlaštovčím mužem.
Vydávají se spolu na cestu, která zdárně nemá žádný cíl. Vlaštovčí muž chrání Annu před 2. světovou válkou jak svými příběhy, tak svým svérázným stylem života. S cizinci mluví "cestovštinou", nechá kolemjdoucí, aby jej oslovili jako první a on věděl, jakým jazykem jim odpovědět. Kromě vlaštovčího jazyka nebo cestovštiny totiž mluví i spoustou světových jazyků.
Cestují ve dvojici, na malý moment se k nim přidává reb Hiršl (muž, který políbil svou pušku), se kterým to však dopadne neslavně. Kniha nenápadně líčí krutost války, zatímco Anna pomalu dospívá. V jednu chvíli se role obrátí a Anna dává pozor na záhadného Vlaštovčího muže, stará se o něj ve chvílích, kdy jej ovládají jeho vnitřní posuny.
Dojdou nakonec do cíle? Má jejich cesta vůbec cíl? Proč Vlaštovčí muž dopustil, aby se k němu Anna přidala? Milion otázek. Některé odpovědi v knize najdete, některé je třeba si domyslet.
"Tvůj otec si pro tebe nepřišel," řekl dlouhán, "poněvadž ho někdo našel."
První kapitolu knihy si můžete přečíst tady.
Od deprese k něčemu veselejšímu. Na knihu Pěšky mezi buddhisty a komunisty jsem se moc těšila. Pobavilo mě totiž už první sepsané putování - to do Jeruzaléma, takže jsem byla natěšená. A nezklamala jsem se.
Než jsem knihu měla možnost přečíst (čekala mě pod stromečkem), tak jsem se v prosinci zúčastnila projekce v kinu Aero, kde Ladislav tuto svou cestu Nepálem a Čínou komentoval a glosoval prostřednictvím fotek, videí, příběhů a občasných básní.
Ve dvou hodinách jeho povídání jsem si ze smíchu tak procvičila břišní svalstvo, že už jsem se nemohla dočkat, až budu číst a zasměju se tomu všemu znovu. I stalo se tak. Pochichtávala jsem se hlavně v metru, kde jsem většinu knihy přečetla během mého dojíždění do práce a z práce.
Hlavní hrdina je přesně ten typ člověka, co k sobě přitahuje zajímavé postavy z celého okolí a s nimi i kuriózní situace. V cizině pro něj není problém nechat se pozvat (nebo se nenápadně pozve sám) k místním do jejich obydlí, najíst se s nimi i občas zabrat dětský pokojíček a přespat tam.
Tahle nenucenost a spontánnost, která se vine celou knihou je to, co mě baví. Žádný velký plán, prostě vyjdu odsud a za pár měsíců bych chtěl dojít třeba sem. A třeba jen protože mi tuhle trasu naplánoval místní průvodce. Anebo protože zrovna tady mají dobré jídlo a hlavně pandy.
Kromě toho, že je kniha vtipná, tak (narozdíl od té první) je i krásná. Ilustrace od Tomski a Polanski to celé posunuly na vyšší level, tu obálku miluju a ilustrace uvnitř také stojí za to.
Četli jste některou z těchto knih? Nebo jinou o putování? O někom NA CESTĚ... Ráda si přečtu Vaše tipy :)
p.s. Letos jsem se taky rozhodla více dokumentovat, co přečtu, takže jsem si znovu obnovila Goodreads. Sledovat mě můžete tady.
Od deprese k něčemu veselejšímu. Na knihu Pěšky mezi buddhisty a komunisty jsem se moc těšila. Pobavilo mě totiž už první sepsané putování - to do Jeruzaléma, takže jsem byla natěšená. A nezklamala jsem se.
Než jsem knihu měla možnost přečíst (čekala mě pod stromečkem), tak jsem se v prosinci zúčastnila projekce v kinu Aero, kde Ladislav tuto svou cestu Nepálem a Čínou komentoval a glosoval prostřednictvím fotek, videí, příběhů a občasných básní.
Ve dvou hodinách jeho povídání jsem si ze smíchu tak procvičila břišní svalstvo, že už jsem se nemohla dočkat, až budu číst a zasměju se tomu všemu znovu. I stalo se tak. Pochichtávala jsem se hlavně v metru, kde jsem většinu knihy přečetla během mého dojíždění do práce a z práce.
Hlavní hrdina je přesně ten typ člověka, co k sobě přitahuje zajímavé postavy z celého okolí a s nimi i kuriózní situace. V cizině pro něj není problém nechat se pozvat (nebo se nenápadně pozve sám) k místním do jejich obydlí, najíst se s nimi i občas zabrat dětský pokojíček a přespat tam.
Tahle nenucenost a spontánnost, která se vine celou knihou je to, co mě baví. Žádný velký plán, prostě vyjdu odsud a za pár měsíců bych chtěl dojít třeba sem. A třeba jen protože mi tuhle trasu naplánoval místní průvodce. Anebo protože zrovna tady mají dobré jídlo a hlavně pandy.
Kromě toho, že je kniha vtipná, tak (narozdíl od té první) je i krásná. Ilustrace od Tomski a Polanski to celé posunuly na vyšší level, tu obálku miluju a ilustrace uvnitř také stojí za to.
Četli jste některou z těchto knih? Nebo jinou o putování? O někom NA CESTĚ... Ráda si přečtu Vaše tipy :)
p.s. Letos jsem se taky rozhodla více dokumentovat, co přečtu, takže jsem si znovu obnovila Goodreads. Sledovat mě můžete tady.
0 komentářů:
Okomentovat