Když jsem na twitteru zjistila, že se připravuje kniha o Medě Mládkové, byla jsem nadšená. Medu obdivuji od doby, kdy jsem psala diplomovou práci, která se zajímala o Františka Kupku, a moc jsem se těšila, až si přečtu více o jejím životě.
Životopis popisuje důležité události jejího života, kdy po dokončení rodinné školy odchází tančit do Litvy, poté do Vídně, odkud se přestěhuje do Ženevy, kde studuje překladatelství a později ekonomii a politické vědy na Ženevské univerzitě.
V roce 1948 se po nástupu komunismu odmítla vrátit do Československa a začíná se podílet na vydávání exilového časopisu Skutečnost a v roce 1952 zakládá vlastní nakladatelství Edition Sokolova. O pár let později se seznámí se svým budoucím mužem Janem Mládkem a také s malířem Františkem Kupkou, kterého až do jeho smrti pravidelně navštěvovala.
Po smrti Františka Kupky si dala za cíl seznámit jeho dílo se světem a uspořádat mu výjimečnou výstavu. Bez její pomoci by jistě nebyl tak známým a uznávaným jako je dnes. Meda Mládková se se svým mužem přestěhovala do Washingtonu a stala se sběratelkou umění českých nonkonformních umělců a skupuje jejich díla do své soukromé sbírky.
V roce 1999 po velkých bojích získává budovu Sovových mlýnů v Praze na Kampě, kde zakládá Museum Kampa. Museum vystavuje sbírku, kterou za svůj život vytvořila, nejvýznamnější část tvoří díla Františka Kupky.
Meda se v životě potkala s velkým množstvím významných osobností, jak umělců, tak i například politiků. Spoustu z nich svým jednáním velmi ovlivnila, v šedesátých letech usilovala také o stipendium do USA pro Václava Havla.
V současné době Meda Mládková usiluje o získání Werichova domu a stále s energií připravuje nové expozice pro Museum Kampa.
