17.01.17

MUSIC: CO POSLOUCHAT V LEDNU

Leden je prý pondělí celého roku. Tentokrát to neplatí - aslepoň v hudbě. Hned zpočátku roku se objevila nová deska od The xx, Bonobo a dvě písničky z budoucího alba představil miláček Ed Sheeran.

The xx odehráli v listopadu velmi diskutovaný koncert v Praze ve Foru Karlín (Byli jste? Přišlo vám to jako dva koncerty - The xx a Jamie xx? Protože mně ano.), na kterém zahráli několik věcí z chystaného alba a tento pátek třináctého bylo konečně vydáno. Jmenuje se I see you a ohlasy k němu nejsou zatím extra pozitivní. Mně samotné se líbí, ale klaním se k názoru, že první dvě byly zajímavější. 

Je to ale stále nadprůměrná deska se skrytými skvosty - Say something loving se mi zpočátku moc nelíbila, ale teď je to jeden z favoritů. Z listopadového koncertu si pamatuju skvělou I dare you a zamilovala jsem se do Dangerous

Další lednový TIP - Bonobo s albem Migration. Top top je singl No Reason, kde zpívá Nick Murphy (možná jej znáte pod jeho prvním uměleckým jménem Chet Faker). Sedm a půl minuty krásy. Celé album Migration je super, skvěle se mi u něj koncentruje a tím pádem pracuje.

Ed Sheeran je taková popová klasika/guilty pleasure. Singly Shape of you (sexy Ed) a Castle on the hill (melancholický Ed) teď určitě uslyšíte všude.

Díky kamarádce May jsem také objevila britského písničkáře Toma Rosenthala a totálně se zamilovala. Jeho "trojalbum" The Pleasant Trees volume one, two and three poslouchám pořád dokola. Včera také vydal videoklip k písničce To you alone, který je nádherný! Koukej.



Od začátku roku jsem si založila na Spotify playlist, kde budu dávat největší pecky, co časem vyjdou, tak ho můžete sledovat tady. Teď tam najdete všechny novinky, o kterých jsem psala výše.

Co posloucháte v lednu vy?

Na hudbě jsem závislá cca 9 hodin denně, takže mám čas naposlouchat veškeré hudební tipy :).

08.01.17

PŘEČTENO: Princ Ládík na cestě a Anna a Vlaštovčí muž taky na cestě

V posledním měsíci jsem přečetla dvě knihy, které měly co dočinění s cestou. První byla Anna a Vlaštovčí muž a potom Pěšky Mezi Budhisty a komunisty.



Anna a Vlaštovčí muž spolu putovali Polskem a Německem, aby se schovali před válkou. Ládík prošel Nepál a Čínu, protože tam nikdy předtím nebyl. Která kniha mě bavila víc? Let´s find out.

Anna a Vlaštovčí muž (napsal Gavriel Savit). Bylo to o putování krajinou nebo o putování k sobě samému? Odpověď bude asi pro každého čtenáře jiná...

Anna jednoho dne zůstala na hlídání u lékárníka Herr Fuchsmana. Má se o ni postarat, dokud se její tatínek, univerzitní profesor nevrátí. Jenže už je večer a tatínek nepřichází. Herr Fuchsman je nervozní a nakonec dovede Annu domů. Anna však nemá klíče, tak čeká venku. Vrací se před lékárnu a tam se poprvé setká s Vlaštovčím mužem.

Vydávají se spolu na cestu, která zdárně nemá žádný cíl. Vlaštovčí muž chrání Annu před 2. světovou válkou jak svými příběhy, tak svým svérázným stylem života. S cizinci mluví "cestovštinou", nechá kolemjdoucí, aby jej oslovili jako první a on věděl, jakým jazykem jim odpovědět. Kromě vlaštovčího jazyka nebo cestovštiny totiž mluví i spoustou světových jazyků.

Cestují ve dvojici, na malý moment se k nim přidává reb Hiršl (muž, který políbil svou pušku), se kterým to však dopadne neslavně. Kniha nenápadně líčí krutost války, zatímco Anna pomalu dospívá. V jednu chvíli se role obrátí a Anna dává pozor na záhadného Vlaštovčího muže, stará se o něj ve chvílích, kdy jej ovládají jeho vnitřní posuny.

Dojdou nakonec do cíle? Má jejich cesta vůbec cíl? Proč Vlaštovčí muž dopustil, aby se k němu Anna přidala? Milion otázek. Některé odpovědi v knize najdete, některé je třeba si domyslet.

"Tvůj otec si pro tebe nepřišel," řekl dlouhán, "poněvadž ho někdo našel."

První kapitolu knihy si můžete přečíst tady.



Od deprese k něčemu veselejšímu. Na knihu Pěšky mezi buddhisty a komunisty jsem se moc těšila. Pobavilo mě totiž už první sepsané putování - to do Jeruzaléma, takže jsem byla natěšená. A nezklamala jsem se.

Než jsem knihu měla možnost přečíst (čekala mě pod stromečkem), tak jsem se v prosinci zúčastnila projekce v kinu Aero, kde Ladislav tuto svou cestu Nepálem a Čínou komentoval a glosoval prostřednictvím fotek, videí, příběhů a občasných básní.

Ve dvou hodinách jeho povídání jsem si ze smíchu tak procvičila břišní svalstvo, že už jsem se nemohla dočkat, až budu číst a zasměju se tomu všemu znovu. I stalo se tak. Pochichtávala jsem se hlavně v metru, kde jsem většinu knihy přečetla během mého dojíždění do práce a z práce.

Hlavní hrdina je přesně ten typ člověka, co k sobě přitahuje zajímavé postavy z celého okolí a s nimi i kuriózní situace. V cizině pro něj není problém nechat se pozvat (nebo se nenápadně pozve sám) k místním do jejich obydlí, najíst se s nimi i občas zabrat dětský pokojíček a přespat tam.

Tahle nenucenost a spontánnost, která se vine celou knihou je to, co mě baví. Žádný velký plán, prostě vyjdu odsud a za pár měsíců bych chtěl dojít třeba sem. A třeba jen protože mi tuhle trasu naplánoval místní průvodce. Anebo protože zrovna tady mají dobré jídlo a hlavně pandy.

Kromě toho, že je kniha vtipná, tak (narozdíl od té první) je i krásná. Ilustrace od Tomski a Polanski to celé posunuly na vyšší level, tu obálku miluju a ilustrace uvnitř také stojí za to.

Četli jste některou z těchto knih? Nebo jinou o putování? O někom NA CESTĚ... Ráda si přečtu Vaše tipy :)

p.s. Letos jsem se taky rozhodla více dokumentovat, co přečtu, takže jsem si znovu obnovila Goodreads. Sledovat mě můžete tady.



31.12.16

DUBLIN trip


Cestou z Liverpoolu jsem se na jednu noc zastavila i v Dublinu. Těšila jsem se na whiskey, na to, že projdu město pěšky (God bless google mapy), a že možná potkám i nějakého toho leprikóna.



CESTA: Přiletěla jsem kolem 9 ráno z Liverpoolu. Z Prahy přímo lítá několik leteckých společností, já letěla s Ryanair a nemůžu si stěžovat. Do města jsem se dostala autobusem, který jezdí každou chvilku přímo do centra. Cena za jízdenku byla 6 EUR.






UBYTOVÁNÍ: Pokud bych hledala ubytování, rozhodně bych se porozhlídla na Airbnb. Tentokrát jsem ale měla bydlení u kamarádů. Pokud byste měli tip na nějaký hotel či byt, dejte určitě vědět do komentářů.



CO VIDĚT: Rozhodla jsem se vidět starou knihovnu v Trinity College, kterou mi doporučil snad každý, koho jsem se na Dublin ptala. Vypadalo to tam jako v knihovně v Bradavicích. 
Nedaleko jsem pak náhodou narazila na St. Stephens park s jezírkem, kde nebyla v poledne jediná lavička volná, snad celé město tam obědvalo a pilo kafe :). 
Nevynechala jsem Happeny bridge a (zvenčí) si prohlédla Temple bar.


Největší zážitek jsem si odnesla z prohlídky destilérky Teeling Whiskey. Průvodkyně naší skupince pověděla o historii whiskey v Dublinu, příběh značky Teeling a poté nás provedla celým procesem výroby whiskey. V místě, kde se přímo vyrábí bylo vedro a byl tam cítit slad, ze kterého jsem se cítila lehce opile a to jsme se ještě nedostali k ochutnávce :). Bylo skvělé si vyslechnout celý proces výroby whiskey a nakonec se posadit do baru a hned ji vyzkoušet. Měla jsem single malt a poté koktejl z ní vyroben. Čas mé prohlídky byl ve 14 hodin, takže jsem pak zbytek odpoledne byla hodně dobře naladěná. Asi hodinová prohlídka s ochutnávkou stála 14 EUR (stejně jako vstup do Trinity college, hádejte co mě nadchlo víc..).







Byli jste v Dublinu? Co nemám vynechat při příští návštěvě?